PRAVDA TOHOTO SVĚTA

Nejvyšší pravdou světa je to, že žijeme a uvědomujeme si, že žijeme. Jsme si vědomí své vlastní hmotné existence. Svou pamětí jsme však včleněni do hranic od narození po naši smrt. Co bylo před narozením a co bude po naší smrti, nikdo z nás se 100% jistotou neví. A jestli ano, potom mi takového člověka ukažte, ale i tak mu nebudu věřit, protože, já věřím jen sám sobě. Avšak z vlastní zkušenosti vím, že v člověku je jakási tajemná síla, která se mu neustále připomíná a dává mu tušit, že za hranicí nám známého hmotného světa je jiný svět, jiné světy. Vím, že každý jeden člověk to ve svých vlastních niterných hlubinách ví. Dokonce i přes svůj závoj zapomnění.

Tyto zákony života, ale i smrti, můžeme poznávat z bdělého pozorování přírody a života jako takového, kdy poznáváme, že vše má svůj přirozený řád. Dokonce i svým nedokonalým pozorováním jsme schopni, aspoň zčásti, zachytit dokonalost toho všeho. U každého člověka je rozsah vnímání však jiný. Je tomu z důvodu různého stupně zralosti lidských duší. Člověk s menším rozsahem vnímání než má jiný člověk, těžko pochopí všechnu tu krásu a prostor, do kterého někdo jiný má volně přístup.

Nevíra druhých lidí je údělem těch, kteří vědí, majíc širší záběr vnímání. Takoví lidé bývají ve společnosti většinou osamoceni. A vzhledem k tomu, že si uvědomují svou povinnost, vůči těm, kteří svůj rozsah vnímání mají doposud omezený ( zastřený ), snaží se pracovat a působit na ně ze skrytosti, aby jim pomohli posunout se dál na cestě poznání. Velmi dobře si totiž uvědomují, že i jim samotným je neustále pomáháno jinými lidmi, kteří mají rozsah vnímání ještě vyšší a širší než mají oni sami. A proto dělají to samé jako jejich vlastní učitelé, čímž splácejí svůj dluh vůči svým vlastním učitelům a stávají se učiteli těm, kteří učitele potřebují. Tedy, můžeme říci, že všichni jsme učiteli a jsme i žáky. Až jednoho dne dospějeme do stavu, kdy začneme chápat, že ve skutečnosti nikdy nebylo učitelů a ani žáků. Veškeré poznání bylo ukryté v nás samých. Jen bylo zastřené závojem zapomnění a mírou našeho nepravého já-falešného ega.